pátek 26. dubna 2024

Jak Tereza Kostková učila za mě



Jako finálový host mého mediální semináře přitančila herečka a moderátorka Tereza Kostková.
 
Přišla naprosto připravená a s velikým zájmem o naše studenty. Už v kabinetě mi povídala, o čem by chtěla mluvit, co by děcka mohlo zajímat, co si řada lidí myslí, že je v televizi jinak, než ve skutečnosti je. Když jsem jí nabídla duritku s vodou, moje kolegyně se hned jala jí vařit kafe. Prostě přišla hvězda!
 
V hodině se Tereza představila, od střední pedagogické školy, přes divadlo v Chebu i divadlo Na Palmovce. A moji studenti opět kroutili hlavami, že neznají ani diskžokeje Petra Salavu, ani ředitelku všeho Líbu Šmuclerovou. Znali ale dějepisnou televizní show s Markem Ebenem, kam kdysi paní Kostková dělala casting, ale neuspěla. Až si na ni vzpomněli za dvanáct let poté – se Star Dance.
 
Pak přišly na řadu otázky studentů, které byly hodně o tancování; o tanečních favoritech, tanečním bodování nebo proč už čtyřikrát odmítla tančit ona. Ptali se na protekci od slavných rodičů. Ptali se na seriály, a jestli se na sebe v nich Tereza kouká; prozradím nekouká. Ptali se, kde a co hraje v divadle. A chtěli vědět, jestli by jim neporadila, jak se naučit tak krásně a bez trémy mluvit před lidmi.
 
Křehounká Tereza na židli vedle mě byla živel. Bylo jít tak o osmdesát procent víc, než jak ji známe z obrazovek nebo z rozhlasu. Bylo jí tolik, že jsem si v jednu chvíli sama řekla, že to ona by měla učit mediální seminář na gymplu. Se svou zkušeností z moderování reality show i z těch, které odmítla. Se svou zkušeností, kdy se člověk kumštem prostě ani neuživí. Nebo jaké je to přetáčet úspěšný seriál místo kolegyně, která si po pár dílech zlomila nohu - když vám to zavolají ve čtvrtek, že v pondělí se točí.
 
Hodina a půl neskutečně utekla a ve chvíli společné fotky naše celebrita se studenty vtipkovala, aby se jich doma neptali: „A která že je ta Kostková?!“
 
A když jsem ji pak ve futrech na odchodu ještě poprosila o podpis pro mého muže, vytáhla Tereza z kabelku svou fotku na klasickém fotopapíře a věnovala mu ji fixou na tabuli. Měla by za mě učit častěji – takovou (překvapivou) radost David už dlouho neměl!

čtvrtek 25. dubna 2024

Mikádo Market v Humpolci

 

Ráda bych vás pozvala na šicí workshop se mnou!
Tuto sobotu 27. dubna od 10 hodin.

Udělejte si výlet na Vysočinu.

Co říkáte?

úterý 23. dubna 2024

Mitnik na Letné


Na Letné to Mitnik kabelkám sluší.

Mám radost, jak si spolu všichni rozumí. Moje ručně šité tašky, slovenská košile Cila i vlněná vesta Nehera. Znáte příběh Jana Nehery?

Československý podnikatel z Prostějova za první republiky vybudoval sto třicet prodejen a prosadil se na třech kontinentech. Inspiroval se Fordem i Baťou. A jeho výrobky představovaly vrchol naší textilní tradice.

Jan se původně vyučil zámečníkem a se svým otcem založili rodinný podnik na pánskou a dětskou konfekci. Začínali s devíti zaměstnanci a padesáti domácími krejčími. V roce 1931 si otevřeli první prodejnu na Václavském náměstí.

Nehera byl ve svém podnikání v mnohém progresivní; vedl masivní kampaně, jeho ceny končily baťovskou devítkou, pro motivaci svých zaměstnanců vydával firemní časopis. Zákazníkům upravoval oděvy na míru a zavedl i službu veřejných žehlíren v obchodech. Ve větších městech pak jeho mobilní žehlírny parkovaly třeba i před fotbalovými stadióny.

V roce 1935 zaměstnával už 1000 lidí, v roce 1936 otevřel prodejny ve švédském Stockholmu, norském Oslu či v Africe, v roce 1937 založil vlastní školu s internátem. Šil pro československou armádu.

Za války o továrnu přišel, byl zatčen a vězně a v roce 1945 byla jeho firma znárodněná a začleněná do národního podniku OP Prostějov. Nehera se proto rozhodl emigrovat do marocké Casablancy, kde stihl ještě založit menší oděvní závod, než v roce 1958 zemřel.

A kde se vzala moje vesta?

Co říkáte na můj úvodní letenský outfit? Líbí se vám?




pátek 19. dubna 2024

Penály, penály, penálky


A je po přijímačkách.

Ze všech spadl stres! Tak kdo byste se chtěli odměnit/potěšit - odměnit sebe nebo druhé, za tu píli, výdrž a dřinu, nacpala jsem svůj e-shop novými pouzdry k prasknutí!

Penálky na tužky,
protože školní rok se chýlí ke konci - ale ještě nás tam pár týdnů čeká.
...
Dodejme si do finále síly, energii a náladu.

Udělejte si pěknou radost!

pondělí 15. dubna 2024

Co se ve workshopech nepovedlo


Na svůj úplně první šicí workshop jsem loni dorazila bez kabelu k šicímu stroji. Ne, že bych si s sebou nezabalila kabel vůbec žádný, sbalila - akorát že byl od notebooku. Nejdřív jsem se politá horkem zkusila zeptat, zda na škole náhodou nemají jiný šicí stroj - tipujete správně, neměli. A pak už jsem skákala do auta a fičela pro něj domů.  A dodnes děkuji osudu, že premiérového šicího pozvání se mi dostalo na Zličín, a ne třeba do Znojma.

Moc fajn mi nebylo ani jindy, když paní učitelka strávila celou mou šicí lekci na telefonu. Leč mě si objednala paní ředitelka školky a já se snažila aspoň okouzlit tamější děti, když pedagožce jsem za pozornost nestála.

To jsem ale netušila, že jednou povedu lekci šití na šicím stroji, kdy paní učitelka odejde ze třídy úplně, i s paní asistentkou. A tak jsme tam zůstali jen já, stroj a dvacet pět dětí. Na babrání se ve vlastním pocitu hořkosti a neférovosti jsem ale v tu chvíli neměla čas, čapla jsem příležitost za pačesy a čtvrťáčkům věnovala doufám krásnou dvouhodinu. I když jsem je viděla poprvé v životě, neznala jejich jména a musela je přesadit, abychom spolu mohli hezky fungovat. Ta parta dětí byla náročná - ale dát od nich ruce pryč jsem nechtěla. Propotila jsem s nimi tričko! Ale moje nadšení pro práci s dětmi je pevné - jak ucha Mitnik kabelky!

"Dobrý den, zašijete mi to?" Strká mi do rukou neznámá paní svou sportovní bundu. Nikdy jsme se neviděly a já v té školní třídě vůbec nevím, kdo to je. Nevěřícně koukám na rozpáraný rukáv a snažím se po pravdě vymluvit na to, že s sebou nemám černou niť. Po hodině se s paní ze školní vrátnice potkáme na chodbě znovu, ale ani tentokrát spolu nenajdeme společnou niť ani řeč - pospíchám totiž učit(!) do další třídy.

A jako učitelce je mi strašně zle pokaždé, když proti mě žák namíří dřevěné krejčovské pravítko a pomyslně vystřelí. Když to udělala první holčička letos v lednu, cítila jsem své žaludeční šťávy až v krku. A občas se to děje znovu - a vždycky pak prosím, aby to už nikdy nedělali, že se bojím, že jsem je přišla naučit něco nového a chci se zas vrátit domů živá a zdravá.

Nemám takové situace ráda, a i přestože se při šicích workshopech některé děti i někteří moji dočasní kolegové chovají divně, já se tam pokaždé moc těším. Miluji, když se dětem zájmem doširoka otevřou jejich oči i obzory. Mám ráda jejich otázky (dobře, prvních pět set otázek). Zbožňuji jejich upřímné úvahy a životní spekulace. Ráda bořím stereotypy a ruším strachy. Věřím, že naučit někoho šít rovnosteh je k něčemu. 

Věřím, že učením můžu změnit steh i svět!
...
A pokud byste chtěli, abych naučila šít na šicím stroji právě vaše děti, žáky nebo studenty,
přísahám, že sbalím svůj kabel k šicímu stroji a ráda přijedu.

info@rosamitnik.cz


sobota 13. dubna 2024

Happy happy


Dárečků jako o Vánocích, plné stoly, plné skleničky.

Oslavili jsme společně všechny jarní narozeniny v rodině; Mikimu mu je deset a Kubka nosí triko s Havlem.
Nemůžu být šťastnější.






pátek 12. dubna 2024

Bestseller


Děkuji moc za všechny vaše kabelkové i nekabelkové objednávky.
Tento týden jste se do toho skutečně opřely
a já mám obrovskou radost.
...
a jestli plánujete víkend s krátkým rukávem a rtěnkou,
nechť je vám nejlepším společníkem.



Hned druhá v závěsu skončila elegantní Kohoutí stopa. Je super neutrální, miluju ji!
čtvrtek 11. dubna 2024

Co o mně řekli žáci


Vždy, když skončí můj šicí workshop - poprosím učitelé i přítomné rodiče o zpětnou vazbu.

Paní Rosa nás se svými kabelkami, šicím strojem a látkami navštívila těsně před Vánoci. Vyprávěla dětem o tom, co všechno je potřeba pro ušití kabelky nebo oblečení, ukázala jim šicí potřeby a zasvětila je do tajů používání šicího stroje. A to si pak malí prvňáčci mohli vyzkoušet na vlastní kůži. Navíc si z krásných vánočních látek vyrobili jehelníček, který si pak odnesli na památku domů. Tuto šicí dílnu doporučujeme všem, malým i velkým.
Lenka, Martina a Andrea z Nového PORGu v Praze



Díky ”šicí dílně” jsme mohli v družině prožít krásné tvůrčí odpoledne. Paní Belhová nás seznámila s tímto povoláním. Prohlédli jsme si různé druhy látek, krejčovské nůžky a další pomůcky k šití a hlavně šicí stroj. Vysvětlila nám, jak šicí stroj funguje a my jsme si šití na stroji vyzkoušeli. Doma jsme se pochlubili jahelníčkem, který jsme si sami vyrobili.
Marie


Krásnou a šikovnou Mirku Belhovou alias Rosu Mitnik jsme si pozvali do naší waldorfské 3. D v rámci epochy řemesel. A byla to trefa do černého! Mirka ve svém dvouhodinovém workshopu skvěle propojila poutavé povídání o šití, o látkách, o svých kabelkách a podnikání a spoustě dalších zajímavých témat s prohlídkou šicího stroje a s praktickými ukázkami: děti si zkusily šití na stroji, staly se na chvíli návrháři triček a vyrobily si vlastní jehelníček z překrásných látek “od Rosy”. To je nadchlo a musím říct, že naše děti jsou díky waldorfské orientaci dost zručné a šikovné, takže laťka byla vysoko! A Mirka dokázala po celou dobu udržet jejich pozornost a zabavit je: celých 120 minut 24 dětí…! To je úctyhodný výkon. Její šicí workshop budeme všude doporučovat, byl to parádní zážitek pro děti i nás dospělé. Děkujeme!
Lenka

Během března a dubna se z prvostupňových dětí postupně stávají švadleny a krejčí. Ptáte se, jak je to možné? To díky paní Mirce Belhové nebo, chcete-li umělecké jméno, Rose Mitnik. Během workshopu se děti dozvídají o tom, co obnáší práce švadleny, co ke
své práci potřebuje, prohlédnou si ručně šité kabelky, zjišťují, jaké kousky si mohou ušít a že existuje velké množství vzorů, barev a materiálů látek, vytvoří si vlastní jehelníček, zjistí, jak funguje šicí stroj a kouknou se mu i “pod kapotu”, navrhnou si autorské tričko a nakonec si každý vyzkouší šít na skutečném šicím stroji. To všechno pod vedením zkušené švadleny a zároveň středoškolské učitelky. Vše je pro děti dobře připravené a promyšlené. Nabyté zkušenosti a informace už někteří žáci doma zužitkovali a pustili se plni elánu do šití. 🙂 Workshopy mají za sebou zatím první a druhé ročníky a na další přijde brzy
řada. Barbora Vavroňová


Moc děkuji za celou 1.A. Všechny děti si workshop moc užily. Po celou dobu byly nadšené, naslouchaly Vašemu vyprávění. Radostně tvořily jehelníček, zkoušely různé druhy látek. Šití na stroji byl pro děti velký zážitek. Musím Vám moc poděkovat za laskavý přístup, promyšlenost i interaktivitu celého programu. Děti byly z této akce opravdu nadšené a i já jsem si společně strávený čas moc užila.

Díky, díky, díky

Jana

A co o mně teda řekli žáci?

...

Některé děti se přijdou pomazlit. Některé nakreslí obrázek. Některé přijdou a řeknou, že to bylo super.

Ale za mě nemusí nic - to, že nám spolu lekce šití na stroji ve třídách funguje,

tam myslím spokojeně cítíme všichni.

Díky vám, děcka!






úterý 9. dubna 2024

Jenom jeden kus


Nové, svěží a barevné.

Ale jenom po jednom kuse.
Kdo už se nemůžete dočkat prázdnin, kdo se chystáte někam na víkend

a potřebujete nepromokavou kosmetickou taštičku z funkčního materiálu,
...
Odolné, pevné a roztomilé stejně jako skandinávští mumínci.

S výraznými červenými květy.

S příběhy z krajiny evropského severu.

Či s nespoutanými racky ve třech různých barvách.

S omyvatelnou podšívkou také uvnitř.

Originální Mitnik variace jenom pro Vás.